Dávej si pozor na to co jsi přeješ. Splní se ti to a pak toho budeš litovat.

Proč?

12. února 2017 v 18:43 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
Namířil jsem zbraň na toho zkurvenýho parchanta, který zabil mojí ženu. Brečel, obával se toho co příjde. Stiskl jsem spoušť. Kdyby promluvil a omluvil se mi, tak bych ho možná nechal žít. Ale nestalo se tak... a ani se to nemohlo stát, přeci jenom se narodil před pár minutami.
 

Nuda

6. února 2017 v 18:38 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
Procházim se po městě, je tady ticho. Mám dojem, že modlit se za přežití apokalypsy nebyl nejlepší nápad.

Co?

6. února 2017 v 18:35 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
Z poličky mi z ničeho nic spadl svícen.
,,Děsivý." řekl jsem.
,,Že jo." ozvalo se za mnou. Bydlím sám
 


Láska

6. února 2017 v 18:31 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
Miluju, když se ráno proberu a první co uvidím je tvář mojí přítelkyně. No pak si vzpomenu, že je už dva roky mŕtva.

Sen

3. února 2017 v 19:20 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
Někdy se mi zdá sen, že jdu po domě. Když vejdu do obývaku, do pokojíčku nebo na zahradu, hrá se tam 6- letá holčička s 5-letým klukem a s asi půlročním chlapcem. Vždy jsou šťastní, hrají si, smějou se. Vypadá to tak, že jim nic nechybí. No pak se otočí. Zbadají mě a rozpláčou se. Ze začátku jsem nechápala. Když vemu toho půlročního chlapce na ruky, přestane. Jsem zmatená. Vždy se ke mně 6-letá holčička rozeběhne se slovy:,,Mami, strašně nám chybíš. Chceme se vrátiť zpátky k tobě." Pokaždé se proberu s pláčem. Pomalu, ale jistě mě to ničí.

Šepot

3. února 2017 v 18:14 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
Slišíte? Ne, tak poslouchejte.. pořádně. Musíte být v tichu, nejlépe v noci. Už slišíte? Pořád nic? Poslouchejte pozorněj. Někdy se to jeví, jako slabý šumění... nebo zvonění v uších. Už to musíte slišet. Sto procentně.

Vědci to vysvětlují jako tlak v uších nebo tak, že to prostě slišíte jak vám proudí krev, ale to není pravej důvod. Ten je o něco děsivejší. Jsou to ztracené duše, které prosí o pomoc. Nevěříte? Porozhlédněte se. Pokuď jste v pokoji samy, nikoho neuvidíte.. ale ten pocit, že někdo vám pořád stojí za zády...

Smrt v animatronikovi

17. prosince 2016 v 21:44 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
,,Když spustíš ty pružinové zámky stanou se dvě věci:
Za prvé se zámky zacvaknou přímo do tebe, čímž ti udělají hluboké zářezy po celém tělé.. a o sekundu pozdějí se všechny části animatroniků, všechna tá ocel a těžký plast automaticky vnoří do tvého těla. Zemřeš, ale pomalu... Ucítiš jak jsou tvé orgány propíchaný, oblek vlhne tvou krví a ty budeš vědět, že umíraš dlouhé, dlouhé minúty. Pokúsiš se křičet, ale nebudeš moci. Tvé hlasivky jsou přetrhnuty a tve plíce naplněny tvou vlastní krví, dokud se v ní neutopíš."
William Afton

Andělé

16. prosince 2016 v 18:53 | Yuri Uchiha |  Creepypasta
,,My nejsme lidi, my nejsme stroje, i když tak možná vypadáme, nejsme ani mimozemšťané. Náš druh je tu od dob počatí lidstva. Na světě jsme tu rovnéž tak dlouho, páč bez nás by jste tady na Zemi nemohli existovat. Jsme nepostřádatelný v lidským životě. Bla, bla, bla, bla, říkate si, ale doopravdy my nejsme nic výnimečného. Nejsme bohové, nejsme satani. Ne zcela, ale dalo by se říci, že jsme démoni. Patříme pod nějakou víru? Ne, jelikož v nás netřeba věřit, páč my existujeme doopravdy. Můžete nás vidět, můžete nás cítit, můžete slišet. Pohybujeme se mezi vámi a vy o tom ani nevíte. Myslíte si o nás, že jsme jako vy, že jsme lidé, ale to my tak zcela nejsme. My se nerodíme, my jsme vybíraní a stvoření z normálnich lidí. Do našeho druhu nemůže patřít kdokoliv. Musí být vyvolený, musí být schopný přijat tuhle roli, musí po tom toužit, musí být silný a schopný projít mutaci. Jak fyzickou tak i tou psychickou. Je to dar a zároveň prokletí. Jsme nesmrtelný, jenom my si rozhodneme kdy to chceme ukončit, nebo nás někdo musí nahradit. My nestárneme, zmysly neslábnou, kosti nezpráchnivejí, zuby a vlasy nepovypadají, kůže, maso, svaly, orgány nezhnijí. Je nás jenom pár desítek. Moc nás teda není. Tahle role, je velmi velká zodpovednost. Víme kdo, kdy, kde a jak zemře. Dokážeme smrt oddálit a zároveň ji dokážeme i přvodit. Nepodceňujte nás, my vás taky nezhazujeme. Nejprve jsme byli strážnimi andělmi. Lidem jsme pomáhali, chránili je, ale kde je dobro, tak musí být i zlo. Proto nás museli zbavit tý dobrý pověsti a stali se z nás padlý andělé. Přičém jsme museli trpět a procházet skouškami aby jsme se mohli stát alespoň něčím. A nakonec se to stalo. Stali jsme se něco víc, něčím omnoho důležitéjším. Stali jsme se Andělmi Smrti. Jsme s vámi aby jsme vám pomohli na onen břeh... aby jsme znali vaše slabiny.
Krutost se stala jeho učitelem.
Nenávist jediným přítelem.
A tak se anděl proti své vůli,
Naučil žít roli,
Aby ji dobře hral.

Z padlého anděla se Anděl Smrti stal."

Kam dál