Dávej si pozor na to co jsi přeješ. Splní se ti to a pak toho budeš litovat.

Nemůžete usnout?

Úterý v 18:44 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Znáte to. Hráte survival hru, no nepustí vás to spát, dokud všichni nepřátele nejsou mimo vašeho území. A teď jsi vzpomente na to, když nemůžete večer usnout.
 

Postava v černém

Úterý v 18:11 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Jsi doma sám. Je leden a venku haldy sněhu. Najednou slišíš ťukáni na sklo. Ze zvědavostí se zdvihneš a podívaš ven. Vidíš jak před domem stojí postava v černém, drží ruční zbraň a usmíva se na tebe. Okamžitě si sedneš abys ses skryl a vytáhneš mobil. Zavoláš 911 a když se podívaš znova ven z okna, mobil ti vypadne z rukou. Postava je blíž, no ve sněhu nebyli žádny stopy. A tehdy ti dojde, že to byl odraz...

Znamení?

19. března 2017 v 10:14 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Tohle skutečná príhoda mého známeho. Je ze Slovenska a tak ji nechám v originálu.

Okej, začnem pekne popriadku. Milujem adrenalín v lese a preto už zopír rokov jazdím Downhill (horská cyklisktika zaraďovaná do extrémnych športov). Avšak v jeden deň ho bolo priveľa.
Slnko svietilo, teplo, proste perfektný deň ísť si zajazdiť. Obvolal som kamarátov, kto by išiel so mnou. Mám ich pomerne dosť a preto mi bolo divné, že nikto nechcel ísť. Vyhovorili sa, že majú neakú robotu alebo ich mama nepustí, že ide k babke a bla, bla, bla... Tak som si vzal helmu, okuliare, chrániče a makal do lesa. Keď som sa dostal k trati, mal som fakt divný pocit. Akoby som tam s niekym prišiel. Ale bol som sám ako prst. Tak teda nevadí, začal som si to vyšliapavať hore dráhou, pretože na trati bývajú popadané konáre, kamene, sem tam aj klince, pretože neakej chorej hlave to očividne robí radosť. Ani tentokrát to nebolo inak, fajná zbierka klincov. Bol som už cca v polke trate, keď som sa zastavil a zostal nechápavo pozerať. Ďalej odo mňa som na vlastné oči videl samého seba. Nie, nie, nie, ani zhúlený som vtedy nebol, čiže to bola realita. Nevedel som, čo mám robiť. Postava vysoká, chudá, oblečené to čo ja, dokona aj vlasy aj účes taký istý a v ruke moja helma, ktorú som mal na kormane. Nevedel som, čo mám robiť. Po chvíli čumenia dačo za mnou zašuchotalo, ztrhlo ma a pozrel som sa na miesto, odkiaľ šuchot išiel. Nič tam nebolo, keď som sa obzrel späť, postava tam nebola. Takto zbabelo ujsť. Mykol som pleciami a pokračoval ďalej. Bez ďalších náhodných stretaviek som sa dostal až na začiatok. Tam prišila ďalšia facka. Kúsok odo mňa bola pohodená na zemi reálna služka z ocelového lana na obesenie. Nebola to ani pasca, keďže nebola k ničomu priviazaná (fotku máš dole). Nebol to tiež výstrelok mojich kamarátov, pretože doteraz sa mi k tomu nikto nepriznal. Následne sa mi v hlave dala dokopy slučka s dvojníkom a výsledok spôsobil to, že som upaloval na bajku dole ako sa len dalo. Živý a zdravý som prišiel domov. Odvtedy som nikde nešiel sám a keď nemal so mnou kto ísť, radšej som zostal doma.

 


Proč?

12. února 2017 v 18:43 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Namířil jsem zbraň na toho zkurvenýho parchanta, který zabil mojí ženu. Brečel, obával se toho co příjde. Stiskl jsem spoušť. Kdyby promluvil a omluvil se mi, tak bych ho možná nechal žít. Ale nestalo se tak... a ani se to nemohlo stát, přeci jenom se narodil před pár minutami.

Nuda

6. února 2017 v 18:38 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Procházim se po městě, je tady ticho. Mám dojem, že modlit se za přežití apokalypsy nebyl nejlepší nápad.

Co?

6. února 2017 v 18:35 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Z poličky mi z ničeho nic spadl svícen.
,,Děsivý." řekl jsem.
,,Že jo." ozvalo se za mnou. Bydlím sám

Láska

6. února 2017 v 18:31 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Miluju, když se ráno proberu a první co uvidím je tvář mojí přítelkyně. No pak si vzpomenu, že je už dva roky mŕtva.

Sen

3. února 2017 v 19:20 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Někdy se mi zdá sen, že jdu po domě. Když vejdu do obývaku, do pokojíčku nebo na zahradu, hrá se tam 6- letá holčička s 5-letým klukem a s asi půlročním chlapcem. Vždy jsou šťastní, hrají si, smějou se. Vypadá to tak, že jim nic nechybí. No pak se otočí. Zbadají mě a rozpláčou se. Ze začátku jsem nechápala. Když vemu toho půlročního chlapce na ruky, přestane. Jsem zmatená. Vždy se ke mně 6-letá holčička rozeběhne se slovy:,,Mami, strašně nám chybíš. Chceme se vrátiť zpátky k tobě." Pokaždé se proberu s pláčem. Pomalu, ale jistě mě to ničí.

Šepot

3. února 2017 v 18:14 | Yuri Masaki |  Creepypasta
Slišíte? Ne, tak poslouchejte.. pořádně. Musíte být v tichu, nejlépe v noci. Už slišíte? Pořád nic? Poslouchejte pozorněj. Někdy se to jeví, jako slabý šumění... nebo zvonění v uších. Už to musíte slišet. Sto procentně.

Vědci to vysvětlují jako tlak v uších nebo tak, že to prostě slišíte jak vám proudí krev, ale to není pravej důvod. Ten je o něco děsivejší. Jsou to ztracené duše, které prosí o pomoc. Nevěříte? Porozhlédněte se. Pokuď jste v pokoji samy, nikoho neuvidíte.. ale ten pocit, že někdo vám pořád stojí za zády...

Smrt v animatronikovi

17. prosince 2016 v 21:44 | Yuri Masaki |  Creepypasta
,,Když spustíš ty pružinové zámky stanou se dvě věci:
Za prvé se zámky zacvaknou přímo do tebe, čímž ti udělají hluboké zářezy po celém tělé.. a o sekundu pozdějí se všechny části animatroniků, všechna tá ocel a těžký plast automaticky vnoří do tvého těla. Zemřeš, ale pomalu... Ucítiš jak jsou tvé orgány propíchaný, oblek vlhne tvou krví a ty budeš vědět, že umíraš dlouhé, dlouhé minúty. Pokúsiš se křičet, ale nebudeš moci. Tvé hlasivky jsou přetrhnuty a tve plíce naplněny tvou vlastní krví, dokud se v ní neutopíš."
William Afton

Kam dál